
O tom, že bavit se chce každý z nás, nenà sporu. Koneckonců, vÅ¡ichni se potÅ™ebujeme nÄ›jakým způsobem uvolnit po nároÄném dni, a právÄ› zábava je ten nejlepšà způsob. Otázkou vÅ¡ak je, jaký typ bychom mÄ›li zvolit. Dnes máme totiž na výbÄ›r mnoho druhů, a tak je jasné, že pro vÄ›tÅ¡inu z nás nemusà být jednoduché vybrat.
Â
Â
To platÃ, zvláštÄ› když si uvÄ›domÃme, že zdaleka ne vÅ¡echny typy zábavy jsou si rovny. NÄ›které jsou kvalitnÄ›jšà než jiné, a ty nám také dajà o mnoho vÃce. Nejenže se pÅ™i nich pobavÃme (což je ten hlavnà úÄel), ale také se nÄ›co nového dozvÃme Äi nauÄÃme. OvÅ¡em to nenà jediné kritérium, které bychom mÄ›li zvážit.
Â
TÃm zdaleka nejdůležitÄ›jÅ¡Ãm je, aby daná vÄ›c byla zábava pro vÅ¡echny zúÄastnÄ›né, aÅ¥ už lidi nebo zvÃÅ™ata. Bavit by se mÄ›li skuteÄnÄ› vÅ¡ichni, jinak se nejedná o zábavu, nýbrž prostÄ› a jednoduÅ¡e o týránÃ, které by mÄ›lo být (a v mnoha pÅ™Ãpadech skuteÄnÄ› je) trestnÄ› postižitelné. A to bez ohledu na to, kolik let kterémukoliv z úÄastnÃků je. To tedy znamená i to, když dÄ›ti pÅ™ivazujà tÅ™eba plechovku koÄce na ocas. To, že jsou malé a nemajà z toho rozum, je neomlouvá. Od toho majà rodiÄe, aby je vÄas zarazili a vysvÄ›tlili jim, že tohle se nedÄ›lá.
Â
Â
Jak tedy poznáme, kterou zábavu bychom mÄ›li zvolit? To nenà tak snadné, jak by se mohlo zdát. V prvnà řadÄ›, jak už bylo zmÃnÄ›no, by mÄ›la být zábavou skuteÄnÄ› pro vÅ¡echny zúÄastnÄ›né. Dále bychom si z nà mÄ›li také nÄ›co odnést. Koneckonců je to nejlepšà způsob, jak se uÄit novým vÄ›cem, a to je nÄ›co, co nám může být prospěšné v každém vÄ›ku. Také by to nemÄ›lo ubližovat nám.
Â
Proto bychom mÄ›li vÄ›novat tomu, jak se bavÃme, ponÄ›kud vÄ›tšà pozornost, než se doposud dÄ›je. Ukazuje se totiž, že na nás má mnohem vÄ›tšà vliv, než bychom si mohli myslet. RozhodnÄ› jej tedy nenà dobré pÅ™ehlÞet, už jen v naÅ¡em vlastnÃm zájmu. Můžeme se totiž stát lepÅ¡Ãmi lidmi – a to by mÄ›l chtÃt každý z nás.